pondělí 6. září 2010

Pro Bobromily ...


http://www.facebook.com/search/post_form_id=e51a622a7d357835ddedf6227eb9553f&q=expanze+na+mars&init=quick&sid=0.5599070080108448#!/group.php?gid=345947103111&v=wall&ref=search

EXPANZE V KNÍŽCE !!!




Kdybychom nebyly k dostání ve Vaěem okolí, objednat si nás můžete na této adrese:


http://www.xyz-knihy.cz/expanze-na-mars.html


Za přízeň děkujeme!!! Bobři.

Alex čte z knihy!


V naší knize najdete ...

... spoustu předsevzetí, která se samosebou nikdy nekonala

... „Končím s pubertálním životem,“ rozhodla jsem sama pro sebe. Končím s konzumací nezměrného množství alkoholu. Končím s konzumací nezměrného množství čehokoli jiného (od nikotinu po Nutellu). Končím s nezměrným množstvím času neužitečně stráveným zalomená v záchodové míse. A jednou provždy končím s psychopatickými Marťany na jednu noc (i s těmi na noci tři až pět). Od teď budu dospělá a střízlivá. A najdu si skutečný, hluboký a vážný, hlavně však úplně normální partnerský vztah. Můj úplně normální přítel mi bude nosit květiny, budeme se objímat v kině, procházet se po parcích a milovat se na pračce. Svého ideálně normovaného Marťana jsem objevila již tři týdny po přijetí svých předsevzetí při noční jízdě autobusem, přemísťujícím mne a další tři chůze schopné kamarádky z kolejní pre-party na diskotéku v centru města. Jednou rukou zavěšená za madlo, v druhé ruce zodpovědně svírající láhev se zbytkem broskvové vodky, spatřila jsem ho s ležérním úšklebkem ve tváři ležérně se rozvalujícího na sedačce pode mnou a zamilovala si ho hned poté, co jsem mu ležérně ťukla flaškou o čelo a on mi ležérně dal na výběr, ať si dám pohov, nebo ať mu dám napít. Dala jsem mu napít a ...

... poměrně velké procento imbecilních Marťanů

... Tečkou večera bylo, když Marťan mezi vyjetým poskakováním postřehl, že z důvodu viklajícího se podpatku poněkud pokulhávám. Já nešťastnice mu jeho předpoklad potvrdila. Marťan popadl mou nohu a urval mi podpatek! Opařeně jsem zírala, a než jsem nabrala dech, urval mi ten akční debil podpatek i druhý, abych nekulhala. Urvané podpatky mi dal do ruky a nevzrušeně hopsal dál. Já, stále nemohouc popadnout dech, jsem stála uprostřed parku ve svých jediných značkových botách, ve kterých místo podpatků zely obrovské díry, a s urvanými podpatky v rukách usilovně mrkala očima v přesvědčení, že teď se musím probudit, bo tohle nemůže být realita! Marťana jsem ...



... dost sexu

Pak zas tma, pak obrys líbajícího se páru, v němž rozeznávám „en ká“ s Bratrem č. 1, pak zjištění, že teda nezbude než použít Bratra č. 2. a z toho plynoucí mírná nasranost. Pak večeře někde. A pak ostrá paměťová stopa, zřejmě trauma – vyskytuju se v poloze na čtyřech, kozy mi visí ven z výstřihu, sukýnku mám přehozenou přes lopatky, Bratr č. 2 mě mrdá zezadu, já upřeně sleduju náhrobní kámen. Zlatě vyrytý nápis Josef Svoboda budu před sebou vidět zřejmě do smrti. Pak zas tma. Pak rodinný dům a v něm „en ká“ a Bratr č. 1. Přání dobré noci. Souložení někde u fontánky. Ráno zjišťuju, že fontánka je spíš akvárko. „En ká“ zděšeně na WC vypráví, jak ...


... no a trochu citu
První zásek jsem chytla já! Chystajíc se sundat Osudovému tričko, Osudový zahlásil: „ Oooooo... zlatko, tak to bude problém!“, a protože jsem na něho nechápavě zírala, dovršil to vysvětlením, které mě téměř skolilo: „No vieš … to súvisí s tým, ako som ti povedal, že mám všetkých ludí v píči.“ Co?!?!?!!!! Sekla jsem sebou na záda a snažila se pochopit, co že to tu jako nacvičuju v posteli týpka, který si nechce sundat tričko, protože mě má kdesi v píči!!!! Osudový okamžitě začal blekotat jakási vysvětlení, že to rozhodně neznamená, že má v píči mě. A tak se pokračovalo. Osudový mi dělal dobře a jen tak mimochodem se zeptal, zda se mi to líbí. Hu! Pro mě nová věc – mluvení při sexu! Zcela dezorientovaná z pro mě nových pocitů vášně, probrala jsem na chvilku svůj mozek z pohlcenosti oblastí svého rozkroku, avšak logika nenaskočila, tento náhlý dotaz jsem jaksi nezvládla zpracovat a odpověděla, že „NEVIM“! No, a v tu chvíli sebou prásknul na záda on!!! A ...

neděle 13. září 2009

UŽ JE TO TADY !!!

Tak nedočkavci, od úterka obrážejte knihkupectví a tam kde nás nenajdete, dělejte humbuk, ať si nás okamžitě objednaj!!! A kdo nás milujete přijdťe na křest:
.
http://www.xyz-knihy.cz/24-zari-2009-od-1700-expanze-na-mars-krest-knihy-s-autogramid.html
.
Těšíme se!!! MY.

pondělí 10. srpna 2009

!!! VRÁTÍME SE NA PODZIM !!!

Tak jsme se tady promazaly. To abyste o nás už číst nemohli. Protože číst si o nás budete až v září. V září totiž budeme v knížce. Bo náš nakladatel nás do ní vytiskne.
Tak ho sledujte na jeho stránkách:
http://www.xyz-knihy.cz/
Tož čus v knihkupectví!!!

sobota 25. dubna 2009

Už jen 48 hodin... a je konec všemu!!!

Nemáme čas. Slunko svítí, Evča maká, Alex se učí. A kapitolám chybí poslední revize. A k té se jen tak nedostanem. Evča jede do Trenčína, Alex do Dejvic. Kdo jede šukat? A co má přednost??? V pondělí budou mít přednost kapitoly a jejich umístění zde. A zazvoní zvonec. A psaní o šukání bude navždy konec. Cinkilink!

sobota 18. dubna 2009

Když Šafr může za košťata..

Někdo je na Bobry, někdo je na kuny, někdo je na sysly a někdo na sumo-košťata. A na sumo-košťata je evidentně Reflex. Protože jako sumo-košťata v něm vypadáme My. MY! Ve skutečnosti takoví krásní NadBobři bez giga ramen a turbo kruhů pod očima a bez pochcané slámy na hlavě a promodralé kůže v ksichtě. To jsme praví My!
Ale abyste si nemysleli, za to nemůže ten fotograf s tím velkým foťákem! Za to totiž může pan Šafr! Přišel k nám a řekl: "Tvařte se jako masožravé mrchy, co jim je pětatřicet a vracejí se ze spermobanky!" a odešel. Jsme s Bobrem málem chcíply a z toho jsme asi tak modrý! Jsme vykulily oči, kukly na sebe jak masožravé mrchy, zjistily, že koukáme jak dementi a začly se v rámci udržení spermo-výrazu dusit. No a ta hruď je z toho jak jsme se křečovitě dusily taky. A ty kruhy taky. No a ty vlasy zežloutly určitě tím stresem taky.
No a ten výsledek jsou jako jejich miláčci. Jako My! Jako miláčci Reflexu! To tam totiž pod nás napsali! To by se jeden z toho lidského vkusu posral.
.
P.S.: Jo, a píšem jako divé, tak do tří dnů budou další kapitoly.
P.S.2: Neplníme lhůty, tak počítejte do tří dnů, plus mínus týden.
P.S.3: Pan Šafr je taky náš Miláček! I když se taky tváří divně.
.

sobota 28. března 2009

Kdo po Bobrech šutrem, tomu vyrostou bradavice na čele!!!

Protože Bobři nemají chleba. Chápete moralisti? A jinak zuříme! Koukejte vysmahnout z našich stránek! Jste to ucpali vy čtivci! Půl dne v tenzi okusujem parapet, bo se nemůžem přihlásit. My potřebujem psát! Jinak se sesypem a budem šukat ještě víc! A co když se vám pak z těch analýz zasekají kolečka v hlavě a jebne vás??? To my nechcem.
A jinak máme poruchu dopaminu. Je to skvělá porucha! Kupte si velkou chytrou knihu a přečtěte si o ní. A aspoň nás nebudete blokovat tady.

sobota 21. února 2009

Jak se fotí bobři

Přišel k nám fotograf. Ukazál nám velký foťák, vypil všechno kafe a prolezl dům. Tak jsme ho pozorovaly. Jenže pak na nás tu velkou věc namířil. Tak jsme si oblíkly zástěrky, které jsou na vaření, ale my se v nich jen fotíme. Bo focení je hezké, ale vaření ne. A fotograf řek "ne" a že máme vlézt do postele. Tak jsme sundaly zástěrky a šly. On asi věděl, že fungujem na rozkazy, no. Pak řek zas "ne". Svlíknout! My na sebe hodily vyděšené bobří pohledy. A svlíkly. Rozkaz je rozkaz, no.
A on, že se mu klepou ruce, jestli prý nemáme cígo. Pche! A to neviděl, jak moc se pod dekou klepou nazí bobři. A též jsme nehulily! No bo jsme chcípaly strachy. Že vedle toho Elle s nějakou vychrtlou hajtrou budem vypadat jak dost hnusní bobři. No a vypadáme jenom jako nahatí bobři. Fotograf byl šikula šikovný. Bo my jsme bobři šikovní. A poslušní. A to se to pak fotí, že.
No a pak nás fotil přes sklo. To jsme jako už vůbec nechápaly. Naše ksichty byly jak duchové nad Radotínem! Fuu, to byla šupa. No to už bylo větší umění než dostat nás do postele!
A pak řekl papa. Že musí. Že letí do Bruselu fotit politiky. Nuda. Chudák. Jsme řekly, ať přijede zas. Bo my nejsme také suché gumy jak ty tlamy v Bruselu.

pátek 13. února 2009

Nikdy nic nebylo, nebude nic!

A kapitoly budou, až budem chtít MY, a ne vy. Nebylo nic, nikdy jsme se neviděli, a ani předtím jsme se neviděli, tak proč kurva kam vlezem, tam somrujete další kapitoly??? To nás vidíte nebo co? Bo MY vás ne. Tak toho nechte!
Tak. Zkoušíme založit nový druh humoru, tzv. humor paranoidní. To kdybyste náhodou nepochopili první odstavec. Teprve pilujem. Až dopilujem, tak se pochčíte smíchy. Potřebujem ho totiž pro novou knihu, abyste furt neřvali, až skončí Expanze. Protože někdy skončí. Se kvůli vám neušukáme k smrti. No a i kdyby. Tak už se nám prostě nechce psát o druhých. Máme lepší námět. Naše další kniha se totiž bude jmenovat "MY a nikdo!". Doufáme, že chápete o kom to bude? Nikdo jste vy a MY jsme MY.
Ale k tomu co bude, než "MY a nikdo" bude. Další kapitola Evči bude. Bude drsná jako mraky. I další kapitola Alex bude. Bude mraky jako drsná. A pak bude další kapitola Evči a bude trilobit jako jemná. A pak bude další kapitola Alex a ta bude jemná jako trilobit.
A dost. Pro dnešek bylo průkopnictví na poli humoru dost. Odrovnáme vás jindy.

neděle 18. ledna 2009

Čti, dokud jsme blbé!!!

Nejsme blbé. Fakt. Jsme zjistily, že dělat věci zadarmo, je blbost. Jeden nakladatel nám to řek. A tak jsme nasrané, bo si může myslet, že jsme blbé. Btw. máte tu další kapitoly mrdky. Nejsme blbé, přece Vás nenecháme zhebnout bez srandy. Fakt.

úterý 11. listopadu 2008

Úvodem - Zpátky z Marsu i s kuframa

No, tak na tenhle návrat z Marsu asi jen tak nezapomenu. Svítí slunko. Supr. Fouká vítr. Supr. A já si táhnu kufr. Supr.
Další Marťan v trapu a tak si to pěkně štráduju za Evčou, která zrovna (po půl roce) zjistila, že živením alkoholika pravděpodobně nedosáhne vrcholu své realizace a nabídla mi střechu nad hlavou a jeho místo v posteli.
Klepu, říkám "čus Bobře", Evča říká "čus Bobře".
"Otevři víno Bobře", Evča říká, "dobře Bobře."
"Bobře, já na ten Mars už seru!" Kufr letí do rohu, špunt z flašky na podlahu a naděje v Marťany do hajzlu.
Po dvou deckách: "Bobře, ja na ty Marťany už seru!"
Po osmi deckách: "Bobře seru na ně!"
Po litru hlásí Evča: "Mrdky! Marnost nad marnost..."
Ale jak to všechno začalo???

neděle 9. listopadu 2008

Život bez Expanzí nemá smysl!!!

Bez Expanzí nemůžeme žít my, bez Expanzí nemůžete žít vy! Expanze vstávají z mrtvých!
Přestaňte brečet a slyšte: řekli jste nám, že jsme na Marťany moc drsné, řekli jste nám, že chceme šokovat, řekli jste nám, že se pokoušíme o druhého Shakespeara, řekli jste nám, že nevíte, kdo jsme, řekli jste nám, že jsme feministky a že se Marťanům chceme mstít, zbylých 99% řeklo: "Nééé, konec Nééééé!!!!!"
Říkáme Vám: Nééé, konec Néééé!!!!!! Říkáme vám: na Marťany jsme drsné, protože to potřebujou a mají to rádi, chceme šokovat, protože naše životy jsou úplně normální, o druhého Shakespeara se pokoušíme, protože umřel už dávno, nevíte kdo jsme, bo to nevíme ani my (a jako nechápem, co to máte za potřebu se furt orientovat), feministky jsme, protože neumíme vařit a milujem, když nás Marťani rovnají do latě a Marťanům se chceme mstít, protože bez nich by byl náš život krásně nudný...
...aneb pokračujem, přitvrzujem, kdo chcete, tak to berte vážně, pro zbytek: VÁŽNOST JE K HOVNU A TADY JI NENAJDETE!!!

úterý 4. listopadu 2008

Song hřbitovní

...aneb všeci pro společnú vec...
PS.: Brečte do rytmu.

UŽ NÁS TO NEBAVÍ...

Jdem sepsat smlouvu s Oikoymenhem. O dalších veselých story s Marťanama se dočtete v knize. ČUS!

pondělí 27. října 2008