Kdo po Bobrech šutrem, tomu vyrostou bradavice na čele!!!

Protože Bobři nemají chleba. Chápete moralisti? A jinak zuříme! Koukejte vysmahnout z našich stránek! Jste to ucpali vy čtivci! Půl dne v tenzi okusujem parapet, bo se nemůžem přihlásit. My potřebujem psát! Jinak se sesypem a budem šukat ještě víc! A co když se vám pak z těch analýz zasekají kolečka v hlavě a jebne vás??? To my nechcem.

A jinak máme poruchu dopaminu. Je to skvělá porucha! Kupte si velkou chytrou knihu a přečtěte si o ní. A aspoň nás nebudete blokovat tady.

Jak se fotí bobři

Přišel k nám fotograf. Ukazál nám velký foťák, vypil všechno kafe a prolezl dům. Tak jsme ho pozorovaly. Jenže pak na nás tu velkou věc namířil. Tak jsme si oblíkly zástěrky, které jsou na vaření, ale my se v nich jen fotíme. Bo focení je hezké, ale vaření ne. A fotograf řek "ne" a že máme vlézt do postele. Tak jsme sundaly zástěrky a šly. On asi věděl, že fungujem na rozkazy, no. Pak řek zas "ne". Svlíknout! My na sebe hodily vyděšené bobří pohledy. A svlíkly. Rozkaz je rozkaz, no.

A on, že se mu klepou ruce, jestli prý nemáme cígo. Pche! A to neviděl, jak moc se pod dekou klepou nazí bobři. A též jsme nehulily! No bo jsme chcípaly strachy. Že vedle toho Elle s nějakou vychrtlou hajtrou budem vypadat jak dost hnusní bobři. No a vypadáme jenom jako nahatí bobři. Fotograf byl šikula šikovný. Bo my jsme bobři šikovní. A poslušní. A to se to pak fotí, že.

No a pak nás fotil přes sklo. To jsme jako už vůbec nechápaly. Naše ksichty byly jak duchové nad Radotínem! Fuu, to byla šupa. No to už bylo větší umění než dostat nás do postele!

A pak řekl papa. Že musí. Že letí do Bruselu fotit politiky. Nuda. Chudák. Jsme řekly, ať přijede zas. Bo my nejsme také suché gumy jak ty tlamy v Bruselu.

Nikdy nic nebylo, nebude nic!

A kapitoly budou, až budem chtít MY, a ne vy. Nebylo nic, nikdy jsme se neviděli, a ani předtím jsme se neviděli, tak proč kurva kam vlezem, tam somrujete další kapitoly??? To nás vidíte nebo co? Bo MY vás ne. Tak toho nechte!

Tak. Zkoušíme založit nový druh humoru, tzv. humor paranoidní. To kdybyste náhodou nepochopili první odstavec. Teprve pilujem. Až dopilujem, tak se pochčíte smíchy. Potřebujem ho totiž pro novou knihu, abyste furt neřvali, až skončí Expanze. Protože někdy skončí. Se kvůli vám neušukáme k smrti. No a i kdyby. Tak už se nám prostě nechce psát o druhých. Máme lepší námět. Naše další kniha se totiž bude jmenovat "MY a nikdo!". Doufáme, že chápete o kom to bude? Nikdo jste vy a MY jsme MY.

Ale k tomu co bude, než "MY a nikdo" bude. Další kapitola Evči bude. Bude drsná jako mraky. I další kapitola Alex bude. Bude mraky jako drsná. A pak bude další kapitola Evči a bude trilobit jako jemná. A pak bude další kapitola Alex a ta bude jemná jako trilobit.

A dost. Pro dnešek bylo průkopnictví na poli humoru dost. Odrovnáme vás jindy.

Čti, dokud jsme blbé!!!

Nejsme blbé. Fakt. Jsme zjistily, že dělat věci zadarmo, je blbost. Jeden nakladatel nám to řek. A tak jsme nasrané, bo si může myslet, že jsme blbé. Btw. máte tu další kapitoly mrdky. Nejsme blbé, přece Vás nenecháme zhebnout bez srandy. Fakt.

Úvodem - Zpátky z Marsu i s kuframa

No, tak na tenhle návrat z Marsu asi jen tak nezapomenu. Svítí slunko. Supr. Fouká vítr. Supr. A já si táhnu kufr. Supr.
Další Marťan v trapu a tak si to pěkně štráduju za Evčou, která zrovna (po půl roce) zjistila, že živením alkoholika pravděpodobně nedosáhne vrcholu své realizace a nabídla mi střechu nad hlavou a jeho místo v posteli.
Klepu, říkám "čus Bobře", Evča říká "čus Bobře".
"Otevři víno Bobře", Evča říká, "dobře Bobře."
"Bobře, já na ten Mars už seru!" Kufr letí do rohu, špunt z flašky na podlahu a naděje v Marťany do hajzlu.
Po dvou deckách: "Bobře, ja na ty Marťany už seru!"
Po osmi deckách: "Bobře seru na ně!"
Po litru hlásí Evča: "Mrdky! Marnost nad marnost..."
Ale jak to všechno začalo???

Život bez Expanzí nemá smysl!!!

Bez Expanzí nemůžeme žít my, bez Expanzí nemůžete žít vy! Expanze vstávají z mrtvých!

Přestaňte brečet a slyšte: řekli jste nám, že jsme na Marťany moc drsné, řekli jste nám, že chceme šokovat, řekli jste nám, že se pokoušíme o druhého Shakespeara, řekli jste nám, že nevíte, kdo jsme, řekli jste nám, že jsme feministky a že se Marťanům chceme mstít, zbylých 99% řeklo: "Nééé, konec Nééééé!!!!!"

Říkáme Vám: Nééé, konec Néééé!!!!!! Říkáme vám: na Marťany jsme drsné, protože to potřebujou a mají to rádi, chceme šokovat, protože naše životy jsou úplně normální, o druhého Shakespeara se pokoušíme, protože umřel už dávno, nevíte kdo jsme, bo to nevíme ani my (a jako nechápem, co to máte za potřebu se furt orientovat), feministky jsme, protože neumíme vařit a milujem, když nás Marťani rovnají do latě a Marťanům se chceme mstít, protože bez nich by byl náš život krásně nudný...

...aneb pokračujem, přitvrzujem, kdo chcete, tak to berte vážně, pro zbytek: VÁŽNOST JE K HOVNU A TADY JI NENAJDETE!!!

Song hřbitovní

...aneb všeci pro společnú vec...

PS.: Brečte do rytmu.

UŽ NÁS TO NEBAVÍ...

Jdem sepsat smlouvu s Oikoymenhem. O dalších veselých story s Marťanama se dočtete v knize. ČUS!

Za všechno může Baumaxa!!!

.

.

Chvilka poezie